Specifické poruchy učení (SPU)

Poruchy učení jsou souhrnným označením různorodé skupiny poruch, které se projevují zřetelnými obtížemi při nabývání a užívání takových schopností, jako je mluvení, porozumění mluvené řeči, čtení, psaní, matematické usuzování nebo počítání. Tyto poruchy jsou vlastní postiženému jedinci a předpokládají dysfunkci centrálních nervového systému. I když se porucha učení může vyskytovat souběžně s jinými formami postižení (např. smyslové vady) nebo souběžně s jinými vlivy prostředí (kulturní zvláštnosti, nedostatečná nebo nevhodná výuka) není přímým následkem takových postižení nebo nepříznivých vlivů“ (Matějček 1995).


Pojmy specifické vývojové poruchy učení nebo chování, specifické poruchy učení a vývojové poruchy učení jsou nadřazeny pojmům dyslexie, dysgrafie, dysortografie, dyskalkulie, dyspinxie, dyspraxie a dysmúzie. Tři poslední jmenované jsou českým specifikem a v zahraničí literatuře se s nimi setkáme. Všechny mají individuální charakter a vnikají na podkladě tak zvaných dysfunkcí centrální nervové soustavy.


Z hlediska vývoje ona dysfunkce označuje funkci neúplně vyvinutou. Proto v pojmenování jednotlivých specifických poruch znamená předpona dys- nedostatečný, nesprávný vývoj dovednosti, druhá část termínu pak upozorňuje na to, jaká dovednost je oslabena.


  • Dyslexie: odvozeno od lat. Lego, leger, což znamená číst. Jde tedy specifickou poruchu čtení.

  • Dysgrafie: od grafó, což znamená píši, takže specifická porucha psaní

  • Dysortografie, od řeckého orthos (správný) a grafó (píši), neboli jedná se o specifickou poruchu pravopisu. Až v 90- 95% se vyskytuje souběžně s dyslexií

  • Dyskalkulie, z lat. Calculus (počet) je specifická porucha matematických funkcí

  • Dyspinxie, z lat. Pingo, pingere, což znamaná malovat, kreslit. Jde o specifickou poruchu výtvarných schopností

  • Dysmúzie, z řeckého múza, bohyně umění, je specifická porucha hudebních schopností

  • Dyspraxie, z řeckého praxis (čin, jednání) je specifická porucha schopností vykonávat složitější úkony, nejčastěji motorická neobratnost. Říká se mi také specifická vývojová porucha motorických funkcí.


Pedagogická diagnostika ve škole je základním východiskem pro stanovení podpůrných opatření 1. stupně ve škole, nikoliv stanovení diagnóz. Jejím cílem je navržení konkrétních intervenčních opatření, která vychází z konkrétních popisů obtíží a dalších zjištění.


Východiskem stanovení diagnózy SPU je vyšetření v Pedagogicko-psychologické poradně (PPP) nebo v speciálním pedagogickém centru (SPC). Předpokladem je stanovení diagnózy jsou přetrvávající výrazné výukové potíže a případná pedagogická intervence v rámci základní a střední školy.


Důležitější než diagnóza, je ale zjistit základní oblasti, kde má dítě problém. Podívejte se na obrázek stromu na úvodní stránce. Nejvíce dítěti pomůžeme, když zjistíme, v kterých oblastech má oslabení a kde můžeme tedy po vylepšení těchto oblastí očekávat zlepšení.


Pokud vyřešíme vše co můžeme, mají děti více času a energie soustředit se na to, co jim opravdu nejde. Pokud mají nějakou vývojovou poruchu a k tomu mají ještě např. přetrvávající primární reflexy, zhoršenou senzorickou integraci, nebo problémy v „dílčích funkcí“ jako je zrakové a sluchové vnímání, už je toho na ně trochu moc.


  1. Primární reflexy. Primární reflexy ovlivňují psychomotorický vývoj dítěte. Ovlivňují tedy základ všeho, a proto mohou přetrvávající primární reflexy mít tak různorodé symptomy. Pokud se tyto symptomy poskládají nějakým způsobem, může se stát, že primární reflexy mohou způsobit symptomy různých poruch učení (dyslexie, dysgrafie...), autismu nebo poruchu pozornosti (ADHD, ADD).

  2. Senzorická integrace. Velmi zřídka používáme jen jednu smyslovou soustavu. Každá smyslová soustava pracuje v souladu s ostatními. V procesu zvaném smyslová nebo senzorická integrace nám zprostředkovává velmi složitý a úplný obraz okolního prostředí. Mozek informace detekuje, organizuje a umožňuje je efektivně využít.


Tyto dvě oblasti jsou základem pro další věci:


  1. Porucha sluchového vnímání. Sluchová analýza a syntéza řeči je významným předpokladem pro zvládnutí psaní. Dítě by mělo být schopno slyšet malé rozdíly v řeči, (v testech se používají nesmyslná slova jako je např flaš-klas), nebo tvrdé a měkké i. Pokud jim řekneme písmena P-E-S, mělo být schopno z toho vytvořit slovo pes. Před nástupem do první třídy by také mělo umět rozlišit první a ideálně i poslední písmeno ve slovech

  2. Poruchy zrakového vnímání. Vnímat malé vizuální rozdíly je nezbytné, abychom viděli rozdíly mezi např. p, b, d a q. Rozlišit figuru a pozadí je také důležitá a další oblast je vizuo-motorické koordinace (koordinace ruka-oko)

  3. Poruchy vnímání prostorové orientace jsou závislé především na zrakové, sluchové a kinestetické (pohybové) vnímání.

  4. Vnímání časové posloupnosti je vhodné podpořit, nejen u dětí, které mají problémy rozlišit délky samohlásky.


V rámci intervencí se musí dodržovat vývoj schopností. Pokud má dítě například problémy se sluchovým vnímáním a k tomu má i přetrvávající primární reflexy, musí se začít u primárních reflexů. Bez toho, aby se vyřešil „základ“ (primární reflexy a senzorická integrace) nebude další intervence tak účinná.


Autor článku: PhDr. Marja Volemanová, PhD.