Psychomotorický vývoj dítěte

Na vývoj dítěte musíme nahlížet komplexně. Týká se totiž nejen pohybových schopností, ale všech složek osobnosti, včetně smyslového i duševního vývoje. Proto se také mluví o psychomotorickém vývoji neboli vývoj dítěte po stránce pohybové a psychické.


Jde o složitý a ucelený proces, který zahrnuje mnoho složek, jako například hrubou motoriku, kam patří např. otáčení se z bříška na záda, lezení po čtyřech, stavování se a chůze. Dále pak zahrnuje jemnou motoriku, kam patří především práce rukou, manipulace s hračkou atd. Psychomotorický vývoj dítěte zahrnuje taktéž dovednosti sociální, poznávací, mentální, vývoj v oblasti orální (zpracování potravy v pusince, pohyby rtů a řeč) a další.


Na rychlosti a kvalitě vývoje psychomotorických dovedností dítěte se podílí mnoho faktorů – genetické a dědičné vlastnosti mohou ovlivnit celkovou sílu, obratnost a všeobecné nadání k tělesné aktivitě. Významnou roli hraje také kultura, dostatek pohybu a celkový životní styl.

Většina dětí si osvojuje pohybové dovednosti v dobře předvídatelných fázích označovaných jako vývojové milníky. Každé dítě je jiné a samozřejmě musíme brát v potaz, zda se dítě narodilo předčasně nebo v termínu.


Přesto existuje podle amerického pediatra Gesella několik klíčových momentů, co a kdy má dítě umět. Arnold L. Gesell (1880–1961) formuloval některé zákonitosti vývoje dítěte:

  1. Ovládání těla postupuje od hlavy k patě (kefalokaudální postup vývoje). Dítě musí tedy umět správně držet hlavičku, aby mohlo zapojit hluboké stabilizační svaly trupu, což je předpokladem pro správné držení těla a koordinaci pohybů.

  2. Postup od centra těla k periferii znamená, že pohyby končetin začínají v ramenních a kyčelních kloubech a přecházejí přes zápěstí na prsty. Z toho i vyplývá, že vývoj motoriky postupuje od hrubé k jemné motorice.

  3. Loketně - vřetenní směr vývoje naznačuje postup od malíkové strany dlaně k palcové při aktivním úchopu („špetka“), proto malé dítě nejdříve uchopuje věci celou dlaní, a až později může vznikat např. správný úchop tužky.

Důležitý ale není jen okamžik, kdy začalo dítě něco dělat, ale hlavně jestli a jak kvalitně proběhla všechna stádia a zda nedošlo k „přeskočení“ některého z nich.

Níže je popsaný vývoj dítěte po trimestrech:

První trimestr, miminko od narození do 3 měsíců

​Novorozenec většinu dne prospí. V prvních dvou týdnech po narození dokonce skoro 20 hodin denně. Malé miminko často nemůže být vzhůru déle než hodinu v kuse. Pak začíná být jeho mozek přetížen. Některé děti vysílením usnou, jiné ale paradoxně vypadají čilejší. Jejich mozek je tak přetížen, že už nedokážou usnout (to může být i jeden z důvodů, proč děti často hodně pláčou večer). Při problémech s usínáním lze tedy zkusit je dát spát dříve, než začínají být moc „aktivní“. Přibližně 70% tříměsíčních dětí a 80% osmiměsíčních dětí spí v noci od půlnoci do pěti hodin ráno.

Všechny primární (novorozenecké) reflexy jsou dobře vybavitelné. V prvních hodinách po narození začíná novorozenec poprvé přijímat potravu ústy. K tomu je vybaven soustavou reflexů, automatických reakcí, které mu získávání potravy usnadní. K nejdůležitějším patří pátrací a sací reflex. Ucítí-li malý človíček dotyk na tváři, otáčí díky pátracímu reflexu hlavičku směrem k místu dotyku, protože tam očekává prsní bradavku své matky, zdroj potravy. Proto se nedoporučuje hladit tvář dítěte při kojení. Při hodnocení primárních reflexů je důležitá i jejich symetričnost (stejně silná reakce na obou stranách).


Dítě reaguje pohybem celého těla na silný sluchový či světelný podnět – Moroův reflex. U novorozence se uplatňují globální vzory při pohybu, kdy postavení hlavy ovlivňuje postavení končetin a trupu, a tím i držení těla (posturu), která je ještě fyziologicky asymetrická. Když dítě leží na zádech, hlavičku automaticky otočí k jedné straně, a na to reagují reflexně i ruce a nohy. Na straně obličeje se ruka a noha natahují, na straně druhé se ruka a noha pokrčují (poloha šermíře). Zdravý novorozenec umí otáčet hlavičku na obě strany.


Motorika

Svalový tonus je u novorozence fyziologicky vyšší. Během druhého měsíce svalový tonus klesá a objevuje se fyziologická (přirozená) hypotonie (nižší svalový tonus), která mizí až koncem 1. roku.

V poloze na zádech je novorozenec ještě nestabilní. Když se podíváte ze hora uvidíte, že neleží rovně ale „do oblouku“. Někdy rotace hlavy způsobí i rotaci trupu, dokonce až přetočení na bok. Při přitažení do sedu padá novorozenci hlavička dozadu.


Postupně, během prvních třech měsíců, se miminko naučí získat stabilitu na zádech a přibližně v třech měsících uvidíte, že umí chvilkami zvednout ručičky před obličej a nožičky do vzduchu a přitom již nepadá do strany. Hezky si toho všimnete také když vyměníte miminku plínku. Na začátku, pokaždé co zvednete nožičky, se miminko lekne, hází ručičkami do strany – zaktivuje se primární lekavý, Moroův reflex. Po třech měsících ale zůstane ležet v klidu a žužlá u toho spokojeně ručičky.

V poloze na břiše má v začátku nožičky skrčené pod sebou. Zadeček má výše, než je hlava a těžiště je na čele hlavičky. Ojediněle zvedne krátce hlavičku asymetricky nad podložku. Postupně se těžiště posouvá od hlavičky na hrudník, bříško až na symfýzu (stydkou sponu). V třech měsících „pase koníčky“, opírá se o lokte, nožičky jsou již téměř natažené, hlavičku drží s napřímením krční páteře několik minut (nejen do záklonu). Pozor, pokud vaše miminko leží v třech měsících v poloze na břiše tak, že má pěstičky pod hrudníčkem a hlavičku v záklonu. To není správný způsob zvedání!

Palec u ruky je na začátku ohnutý v pěsti, v druhém měsíci jsou dlaně již otevřené a v třech měsících vidíme počátky úchopu. Předmět uchopí z malíkové strany ruky.

Smysly

Novorozenec má překvapivě dobře vyvinuté některé smyslové schopnosti, které byly podrobněji rozpoznány až v nedávné době.

Pomáhají mu od prvních dnů života vnímat okolní svět, orientovat se v něm a učit se na něj reagovat.

Novorozenec mírně šilhá, otáčí se za světlem, pohyb očí je pouze horizontální. Vidí jen na krátkou vzdálenost a pouze větší (především barevné) předměty v úhlu 45– 60 stupňů (tzn. krátce zafixuje velký předmět v zorné linii), fixace je monokulární střídavě jedním a druhým okem. Zraková ostrost je při narození nízká (cca 20/400). Novorozenec ještě neumí akomodovat (zaostřit na různě vzdálené předměty). Na konci třetího měsíce se objevují i vertikální pohyby očí, akomodace a konvergence je již dokonalejší. Dítě začíná fixovat a sledovat předmět – volně otáčí hlavu za předmětem v úhlu 150 stupňů. Když se matka nakloní nad dítě, krátce s ní naváže zrakový kontakt a usměje se (reaktivní sociální úsměv).

Na akustické podněty, podle jejich síly, reaguje mrknutím (akustikofaciální reflex) nebo záškubem celého těla (Moroův reflex – úleková reakce). Novorozené děťátko dobře rozpozná zvuk lidské řeči. Zbystří pozornost, uslyší-li ženský hlas s vyšší frekvencí. Očekává totiž, že se blíží zdroj potravy. Hlubší mužský hlas s nižšími tóny jej naopak spíše uklidní. Hlasitý křik s vysokou frekvencí v něm vyvolá úzkost stejně jako u dospělého člověka. Během prvních týdnů života se novorozenec naučí rozlišit hlas matky (osoby, která mu přináší potravu) od jiných ženských hlasů.

Mimo dobře rozvinutého sluchu má novorozenec i dobrý čich a jsou u něho již vyvinuté chuťové preference (dává přednost sladké chuti). Čich mu nejlépe pomáhá orientovat se v okolním prostředí. Novorozenec se odvrací od nepříjemných pachů, zatímco příjemné vůně jej lákají. Již týden po narození rozpozná vůni mateřské prsní bradavky. Bylo zjištěno, že vnímá vůni matky, nikoliv jen vůni mateřského mléka.

Sociální dovednosti a řeč

V dvou měsících začíná miminko říkat dlouhé samohlásky „ááá, ééé“. Hlavním komunikačním prostředkem je v tomto věku pláč. Dítě se po narození rychle učí, že křik je účinným prostředkem, kterým si zajistí nejen péči a ochranu, ale i pozitivní pozornosti matky. V prvních měsících po narození proto množství pláče narůstá, vrcholu dosahuje u většina dětí kolem druhého měsíce věku. V třech měsících bývá křik už méně častý a výrazně diferencovanější. V třech měsících se děti začínají i hlasitě smát.

POZOR NA FALEŠNÉ „ÚSPĚCHY“

  • Pokud se dítě ve dvou měsících skoro přetočí až na břicho, není to úspěch ale varování. Zde dítě provádí pohyb díky zvýšenému svalovému napětí, takže dítě nejdříve zakloní hlavu, dojde ke zvýšenému napětí zádových svalů většinou jednostranně a tím způsobem je dítě natočeno.

  • To samé platí obráceně. Dítě se v tomto věku z bříška na záda neotáčí, pouze padá. Pokud se snaží za vámi otáčet hlavu, tak jde o záklon hlavy s otočením hlavy na jednu stranu. Hlava je velká a těžká a tak se může převážit a padat zpátky na záda.

  • Dobře si všimněte, jak dítě v poloze na břiše zvedá hlavičku a kde má ručičky. Na začátku má ručičky u hrudníčku, ruce v pěstičkách, hlavičku zvedá jen krátce. Postupně se naučí dát ručičky vice dopředu, oporu má o celé předloktí. Na konci třetího měsíce pak dá ručičky ještě více dopředu tak, že má lokty pod rameny, pěstičky už může uvolnit a záda jsou rovná. Hlava tedy není pouze v záklonu (se zapadlým hrudníčkem) ale v prodloužení páteře.


ODCHYLKY, KTERÉ VYŽADUJÍ KONZULTACI S ODBORNÍKEM

Do šesti týdnů:

  • Pokud drží, při lehu na zádech, hlavičku trvale jen na jedné straně

  • Výrazné zaklánění hlavy

  • Při nestejném pohybu paží, nebo pokud nezvedá kolínka stejně vysoko

  • Když málo pohybuje nožičkami

Od šesti do tří měsíců:

V poloze na zádech

  • Pokud drží hlavičku převážně na jedné straně

  • Velmi málo zvedá nožičky, nebo jednu nožičku výrazně méně vysoko než druhou

  • V třech měsících není hlavička při pohledu vpřed v přímce osa těla a středu obličeje

V poloze na břiše

  • Není schopno zvednout hlavičku

  • Lokte nejsou stejně položené

  • Padá do strany

  • Pěstičky drží i na konci třetího měsíce pod hrudníčkem nebo rameny, nemá lokte pod rameny, uvolněné ručičky.


Druhý trimestr, 4.-6. měsíců

Dítě se již zajímá o své okolí, které živě sleduje, a reaguje na něj úsměvem či pláčem. Pokud mělo miminko dost času procvičit polohu na břiše, tak od konce dvanáctého týdne postupně zvládá tzv. první vzpřímení, neboli „pase koníčky“. Ve čtvrtém měsíci dochází k výraznému útlumu primárních reflexů mimo reflexní úchop na dolních končetinách. Dítě by již mělo mít otevřené dlaně, aby mohl začít vývoj volného úchopu.

Motorika

Dítě je na zádech stabilní (těžiště je mezi lopatkami), čile se pohybuje. Hlavičku drží ve střední poloze a spontánně ji otáčí k oběma stranám, Přitom má symetrické postavení končetin (drží je stejně, na rozdíl od novorozenecké asymetrie). Nohy zvedá vysoko nad podložku, chytá je rukama a později je strká i do úst.

Hračky uchopuje oběma rukama, v šestém měsíci i ze strany jen jednou rukou z malíkové strany malíčku a sousedními prsty. Do úchopu někdy zapojí i dolní končetiny (např. při pití u lahve na zádech). Začíná si hrát s rukama, objevuje se koordinace oko – ruka – ústa. Ruce si dává do středu zorného pole. Dítě si začíná dávat hračky do úst a přendává si je z ruky do ruky, za kontroly zraku.


Při přitažení do sedu (tzv. trakční test, který používají pediatři, nemusíte to cvičit!) začíná hlavičku držet v ose trupu, pak mu ale opakovaně padá dopředu. Na konci čtvrtého měsíce mu hlavička padá dozadu již jen mírně. V pátém měsíci se začíná otáčet ze zad na bříško. Dítě se v šesti měsících začíná samo přitahovat do sedu, přičemž současně dochází k předklonu hlavy i trupu a pokrčuje nožičky (tzv. klubíčko). Samo se dítě ale ještě neposadí. Pokud dítě posadíme bez opory, sedne si v předklonu, v tzv. „žabí pozici“. Převrací se ze zad na bok a postupně i na bříško. Dítě proto pasivně neposazujeme!

Dítě již „pase koníčky“ – tzn. hlavička je mimo opěrnou bázi symetricky vzpřímená v ose těla v úhlu cca 45–50° nad podložkou, dítě ji udrží již dlouho zdviženou, volně s ní otáčí za směrem motivace (zvuk chrastítka, apod.). Vzpřímení trupu dosahuje mezi lopatky, dítě je opřené o celé předloktí včetně loktů a má pootevřené až otevřené dlaně. Při této poloze musí být dítě stabilní (nepadá zpátky na záda). Tato poloha je velmi důležitá pro další správný vývoj vzpřimování. V šesti měsících se naučí přemístit těžiště do strany na jeden loket a uvolnit druhou ruku k úchopu (tzn., že hlava s uchopující rukou jsou tak mimo opěrnou bázi). Na konci šestého měsíce dítě umí dostat se do „vyššího vzporu“, což znamená, že se vzepře o natažené horní končetiny s otevřenými dlaněmi a vzpřímenou hlavou. Dále se opře o stehna, takže těžiště se dále posouvá směrem dolů.

Velké předměty bere šestiměsíční dítě do dlaně dlaňovým úchopem, tzn. celou rukou, čtyřmi prsty, bez opozice palce. Opozice palce (směrem do dlaně) se začne zapojovat do úchopu postupně. Dítě uchopí hračku již i přes střední linii těla. Tluče hračkou o podložku.

Smysly

Dítě zpozoruje menší předmět v zorném poli v úhlu 180 stupňů. Lépe vnímá barvy, přednost dává červené barvě, což má zároveň aktivační vliv na řadu mozkových center a stimuluje vývoj. Pohybující se optické vjemy mohou šestiměsíční dítě upoutat již na několik minut bez toho, aby se projevila výraznější únava očních svalů. Fixace je již binokulární. Do šestého měsíce je ještě normální, že oči občas střídavě šilhají dovnitř. Pokud to však přetrvává i po šestém měsíci, měl by dítě vyšetřit oftalmolog. Dítě svoji pozornost upírá stále více na zvukové vjemy, reaguje i na tiché zvuky.

Sociální dovednosti a řeč

Usmívá se na obraz v zrcadle. Dítě si začíná broukat (hrdelní hlásky) a houkat (a-a-a, e-e-e). Postupně nesrozumitelně žvatlá „vlastní řeč“, který slouží k aktivaci sluchových a řečových center. Hlasem dokáže již dobře vyjádřit svoje pocity; i svoji nespokojenost dává najevo jinak než pláčem. Dítě začíná rozlišovat cizí osoby, ze kterých má strach.

POZOR NA FALEŠNÉ "ÚSPĚCHY"

  • Nedávejte děti do chodítek nebo skákadel. Často se stává, že pokud dáváte děti do chodítka v době, co samostatně ještě neleze ani samostatně nechodí, začne dítě chodit po špičkách Tyto děti mají hodně často problémy ve škole při čtení a psaní, typická je často hyperaktivita. Obecně chodítka a skákadla nejsou vhodná, protože svalový korzet trupu ještě není na takovou zátěž připraven.

ODCHYLKY, KTERÉ VYŽADUJÍ KONZULTACI S ODBORNÍKEM

  • Pokud vidíte, že dítě pohybuje jednu rukou výrazně méně nebo si chytá prsty pouze jedné nohy

  • Pokud se přetáčí pouze na jednu stranu

  • Pokud se neopře postupně o natažené paže


Třetí trimestr, 7.- 9. měsíc

Sedmiměsíční dítě se již otáčí z bříška na záda a osahává si zvednuté nožky. Také si hraje s dvěmi hračkami najednou. Postupně se začíná aktivně plazit a zbývá jen krůček k lezení po čtyřech.

Motorika

V sedmém měsíci si dítě hraje s nohama, někdy je dává i do pusy (koordinace ruka – noha – ústa – oko) a začíná být jisté v poloze na boku. Na bříšku dělá dítě „letadlo“, tzn. že zvedá ručičky, hlavičku i nohy nahoru. Točí se kolem vlastní osy dokola, později válí sudy – koordinovaně se otáčí z polohy na bříšku do polohy na záda přes jistou polohu na boku, potom dále pokračuje v otáčení přes druhý bok opět na bříško.

Začíná se plazit – zpočátku dozadu, až později dopředu se střídáním horních a dolních končetin. Postupně se dostává do polohy na čtyřech, ve které se houpe (po dobu 2–3 týdnů). Z polohy na čtyřech se už může začít pokoušet o šikmý sed. Při posazení se v sedu udrží (pasivní sed), ale samo se neposadí. Dítě se začíná samo posazovat přes šikmý sed přibližně v osmém měsíci. Dítě již udrží váhu těla, pokud je drženo za obě ruce.


V devátém měsíci dítě v poloze na zádech dlouho nevydrží, hned se otáčí na bříško, dostává se na čtyři, posazuje se a snaží se vytáhnout do stoje. Dítě se samo posadí, sed je již jistý. Umí uvolnit ručičky k jiné činnosti než opěrné. Sed je možný několika způsoby: z polohy na čtyřech přesunutím těžiště dozadu nebo přes šikmý sed, z polohy na bříšku, ze stoje (tento sed je většinou ještě nestabilní) a nejvyzrálejším způsobem je samostatné posazování z polohy na zádech. Dle způsobu vlastního sedu se rozlišuje sed šikmý, překážkový, sed na patách, sed „turecký“ a přímý sed. V osmi měsících vydrží vsedě asi 10 minut. Lezení je již jisté a koordinované (opřené o dlaně, kolena a nárty, při lezení diferencuje končetiny křížem). V osmém měsíci se dítě umí u opory dostat do vzpřímeného kleku. Udrží se ve stoji, pokud se drží např. ohrádky.

Jemná motorika

Výrazně se zdokonaluje úchop a posouvá se k palci. Dítě se začíná zajímat o detaily a malé předměty. Po kuličce sahá již přímo. Cíleně uchopí předmět nahoře nad hlavou, kdy musí provést vzpažení ručičky. V osmém měsíci již rádo manipuluje s předměty, dává je do sebe a na hromadu, hází s nimi. Cíleně ještě předměty položit neumí. Sbírá drobečky z koberce, uchopí kuličku, tluče kostkami o sebe, vyjme kostku z hrníčku. Samo si drží láhev, umí uchopit rohlík či sušenku a začíná je jíst.

V devátém měsíci začíná dítě uchopovat drobné předměty palcem a ukazováčkem, kdy palec je v opozici – tzv. spodní klešťový úchop. Zkoumá prostor a aktivně a cíleně pouští předměty z ruky (vyhazuje hračky, vytahuje předměty ze zásuvek, apod.). Předměty si bere již pouze jednou rukou.

Sociální dovednosti a řeč

Dítě vyslovuje slabiky, začíná je již zdvojovat. V osmém měsíci dítě opakuje a zdvojuje slabiky („tá-ta“, „bá-ba“, „má-ma“, atd.), napodobuje zvuky (kašel apod.) a gesta. Začíná rozumět řeči – otočí se na zavolání jménem. Má již bohatou mimiku.


Začíná období první separace, tzn., že se začíná na krátkou dobu vzdalovat od matky při lezení či chůzi a po chvíli se navrací zpět. Současně prožívá strach, když matku nevidí nebo neslyší. V tomto období má dítě výraznou fixaci na matku nebo pečující osobu a už není tak přátelské k cizím lidem.


Dítě se začíná učit, že mnohé věci existují, i když je v dané chvíli nemůže vidět. Tak začíná sledovat věc, která spadla. Většinou ji na chvilku ztratí z očí, ale pak předkloní hlavu a trup a hledá ji na zemi. Začíná si také uvědomovat funkce některých předmětů, jako například že se hřebenem češou vlasy nebo že stránky knížky se otáčejí. V devátém měsíci se může objevit již první slovo s významem. Rozumí spojení a na výzvu provede první dětské hříčky (např. „paci-paci“, „papá“, apod.). Samo jí sušenku nebo rohlík.

POZOR NA FALEŠNÉ "ÚSPĚCHY"

  • Pokud dítě chodí v deseti měsících, je to pro nás varování. S velkou pravděpodobností přeskočilo nějaké vývojové fáze. Nejčastěji je to fáze lezení. Pokud má dítě ještě velký symetrický tonický šíjový reflex nebo tonický labyrintový reflex, nemůže dítě dobře provést střídavé pohyby rukama a nohama. Proto je něj jednodušší si stoupnout a malými krůčky chodit (není nutné tak velký pohyb v kyčlích a kolenou, ruce jsou předpažené, nehýbou se).

  • Dávejte pozor na to, jak dítě leze. Dítě by mělo lézt koordinovaně, ve zkříženém modelu (pravá ruka a levé koleno, levá ruka a pravé koleno), s rukama a kolínky v šíři ramen, se špičkami nohou mírně stočenými k sobě. Pokud mají děti příliš nízké svalové napětí a slabé bříško (z důvodu přetrvávajícího primárního reflexu nebo jiné), lezou prohnuté v zádech s vystrčeným zadečkem, s rukama a nohama v široké bázi a se špičkami nohou vytočenými ven.

  • Někde se objevuje i homologní (jednostranný) model pohybu, tzn. pravá ruka a koleno, a pak levá ruka a koleno.

  • Pozor na W - sed. Děti s nižším svalovým tonem, opožděnou hrubou motorikou nebo slabým bříškem si rády sednou tak, že mají zadeček mezi patami (kdybyste se podívali z hora, nohy "kreslí" velké písmeno W), s postavením chodidel špičkami ven a patami dovnitř. . Tímto vytváří širší bázi a jsou tak stabilnější. Na druhou stranu ale nemá trup dost volnosti pohybu. Dítě má menší rotaci v trupu, nedosahuje přes střed těla, což následně ovlivňuje spolupráci mozkových hemisfér. Děti s normálním svalovým napětím sedí na patách se špičkami dovnitř. Pokud vidíte neoptimální lezení nebo sed, neváhejte to zkonzultovat s fyzioterapeutem.


ODCHYLKY, KTERÉ VYŽADUJÍ KONZULTACI S ODBORNÍKEM

  • Pokud si nechytá obě nohy (vždy jen jednu, nebo vůbec)

  • Pokud po přetočení spodní ruka zůstává pod tělem

  • Pokud se pořád plazí pouze přitahováním jedné ruky, nebo krčí stále stejnou nohu (tzn. přitahuje se vždy jen např. pravou nebo vždy jen levou rukou). Pokud dítě přitáhne trup jednou rukou, která pravidelně střídá s druhou rukou, tak se jedná o "plížení (tulenění), což je v pořádku. U zdravého dítěte toto období tulenění trvá ale jen krátce.

  • Pokud při plazení se přitahuje oběma rukama současně, nohy jsou natažené

  • Jakmile se dostane „na čtyři“, stále padá na stejnou stranu

Čtvrtý trimestr, 10.-12. měsíc

Od desátého měsíce dítěte se vývoj trošku zpomalí. Tělo se začíná fyzicky a psychicky připravovat na první krůčky a samotnou chůzi. Důležité pro rodiče v tomto období je, odstranit z dosahu dítěte veškeré nebezpečné předměty, kterými by si dítě mohlo ublížit. Z kojence se již brzo stane batole. Roční dítě je velmi samostatné, prozkoumává okolní svět, je zvídavé a velice rádo pomáhá a uklízí. Dítě objevuje svět, mnohokrát se stane, že spadne, uhodí se a v takovém případě by tady měla být náruč rodičů, která dítě obejme, ukonejší, pofouká bolístku, aby dítě mohlo jít znovu objevovat a vědět, že když se něco stane, má možnost se jít vyplakat.


Motorika

Dítě se postaví u nábytku a začíná kolem něj chodit pomocí úkroků s držením za obě ruce a našlapováním na plná chodidla. Střídá sed s lezením. Dítě postupně stojí s oporou na celé plošce nohy, ve stoji uvolňuje jednu paži i k jiné než opěrné činnosti. Je čím dál obratnější a rychle leze po schodech, na nábytek apod. Sed je pevný s vyrovnanou bederní páteří. Objevují se první samostatné kroky (většinou mezi 12. – 15. měsíc, do 18.m je to v normě). Jedná se o primitivní nezralou chůzi (1. typ): horní končetiny mají balanční funkci, nedochází ke švihu nohy při nakročení, pouze k pokrčení v kyčelním a kolenním kloubu, špičky chodidel lehce směřují k sobě, nášlap je na plná chodidla. Při chůzi nejsou souhyby končetin. Kroky jsou krátké (kratší než délka chodidla). Chůze není stabilní, časté jsou pády. Dřep svede dítě na plných chodidlech, kdy těžiště je na patách a zevním okraji nohy.

Jemná motorika

Dítě již dokáže samo jíst lžičkou a napít se z hrnku. Uchopí kuličku opozicí palce a ukazováku a spontánně ji pouští. Umí dát kuličku do hrníčku. Mění se tak definitivně funkce horní končetiny z oporné na úchopovou.


Sociální dovednosti a řeč

V desátém měsíci pronese již jedno až dvě významová slova, žargon (slabiky s výraznou intonací). Rozumí jednoduchým pokynům a na výzvu provede pohyb. Na výzvu „dej mi“ sice předmět podá, ale nepustí. Vloží kostku do hrníčku, ale nepustí.


Smích začíná být čím dál tím více slyšet. Děti začínají chápat legraci a zábavu. Svou radost projevují úsměvem, vřískáním nebo hlasitým hrdelním smíchem. Učí se dětské hříčky („paci paci“, „pá-pá“, „tik-ťak“, apod.), odkryje „schovanou“ hračku. Pije z hrnku s matčinou pomocí. Začíná spolupracovat při oblékání (zvedá nohy, paže).

Na prvním roce používá dvě či více smysluplných slov. Rozumí jednoduchým příkazům a otázkám (očima vyhledá věci podle jména, na výzvu „dej mi“ podá předmět a pustí ho z ruky, apod.), reaguje na oslovení, umí dětské hříčky. Ukáže své přání, začíná být schopno zapojit se do kooperativní hry (např. s míčem, apod.). Má zájem o obrázky v knížkách. Dítě dává pusinky, stydí se. Své přání ale vyjadřuje gesty. Chová panenku nebo plyšové zvířátko.

Z vývojového hlediska hovoříme do jednoho roku o fyziologické nemluvnosti. Do tří let je prodloužená fyziologická nemluvnost (širší norma), takže do té doby ještě nemusíme podléhat obavám, když dítě ještě nemluví (pokud vydává alespoň zvuky, reaguje na výzvy). Pokud dítě nemá poruchu zraku, sluchu, řečových orgánů, intelektu a má dobrou stimulaci v rodině, může jít o pozvolnější dozrávání a postupem času „skluz“ dožene.

ODCHYLKY, KTERÉ VYŽADUJÍ KONZULTACI S ODBORNÍKEM

  • Pokud dítě neleze

  • Pokud dítě přeskočí fáze lezení a hned se staví na nohy

  • Pokud je lezení nepravidelné, ne křížovým vzorcem

  • Pokud se z lezení nepřetočí do sedu

  • Pokud vstává stále pomocí přitažení za ruku a nakročením stejné nohy, druhou pouze přitahuje

  • Pokud nedokáže vzpřímený klek na obou kolenou

Autor článku: PhDr. Marja Volemanová, PhD.

Hlavní použité zdroje

  • Hudák, Radovan; Volný Ondřej; Kachlík David (2019). Memorix anatomie. Praha: Triton. ISBN 978-80-7553-420-0

  • Volemanová, Marja. 2019. Primární reflexy, opomíjený faktor problémů učení a chování u dětí. 2. rozšířené vydání. Statenice : INVTS, 2019. 978-80-907369-0-0

  • Langmeier, Josef; Krejčířová, Dana (2006). Vývojová psychologie, 2. aktualizované vydání. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-1284-0

  • Velemínský, Miloš (2017). Dítě od početí do puberty. Praha: Triton. ISBN 978-80-7553-148-3

  • Kleplová, Věra; Pilná, Dobromila (2007).Našemu sluníčku. Praha: Anag. ISBN 978-80-7263-357-9