Podpora vývoje školních dětí

Toto období je někdy nazýváno obdobím "hodného dítěte". Dítě je v tomto období rádo se svými dospělými, rádo s nimi vykonává jejich "dospělé" činnosti, rádo je doprovází v jejich zájmových oblastech (sportuje s nimi, chodí s nimi hrát hry), nebo jim pomáhá při práci (vaří s nimi, pracuje v dílně). Užijte si to!

Zdeněk Matějček rozlišoval mladší školní věk na 3 etapy:

- za mladší školní věk považoval věk zhruba od 6 do 8 let

- střední školní věk přibližně mezi 9.-12. rokem

- starší školní věk, který se kryje již s pubescencí

Mladší školní věk, 6-8 let

Mladší školní věk se pokládá v tomto užším pojetí za typické přechodné období mezi hravým předškolním věkem a vyspělejším chováním školáka. Malý prvňáček vstupuje do školy obvykle s velkou touhou po učení a získávání nových poznatků. K učení nepotřebuje být zvenčí nijak povzbuzován, ale sám se ptá (Proč?), zkoumá vše nové, nové školní dovednosti přijímá jako výzvu. Tato vnitřní motivace k učení vychází z organismu samotného a nepotřebuje vnější pobídky (odměny nebo tresty). Obsahuje tři základní motivy: zvídavost, přijetí problému jako výzvy a snahu získat větší kontrolu nad prostředím či větší kompetenci.

Děti v mladším školním věku jsou ještě hravé, jsou schopny se soustředit na jednu věc jen poměrně krátkou dobu a to při nástupu do školy na cca 10 minut. Na to bychom si měli vzpomenout, když s dětmi doma děláme domácí úkoly. Je nutné často měnit aktivitu, dát časté krátké (nejlépe pohybové) přestávky. I v první třídě se proto aktivity mění hodně často i v průběhu vyučovací hodiny, protože 45 minut sedět v klidu a soustředit se na jednu věc by nešlo. Je-li učení moc dlouhé, tito malí žáci vstávají, chodí, mluví, jedí - jak tomu byli dříve zvyklí. Učitelé tedy nejen musí umět své žáky naučit číst a psát, ale také respektovat určitá pravidla - přizpůsobit se ostatním a vytvořit si pracovní návyky.

Tip: Až budete dělat úkoly s Vašem prvňákem, dávejte přibližně po 10 minutách malou přestávku. Stačí, aby došel pro pití, nebo abyste chvilku mluvili o něčem jiném.

Velmi důležitá je osobnost učitele v první třídě, která tvoří pro dítě jakýsi obecný model učitele a jeho chování. Je štěstí, pokud má dítě kladný vztah se svým prvním učitelem. Někdy se to ale nepodaří, pak musí rodič pomoci dítěti zvládnout kontakt s ne vždy jen laskavou autoritou učitele.

Nejdůležitější je rozmanitost činností a jejich časté střídání, protože děti v mladším školním věku nemají silnou vůli a jejich fyzická únava je velmi závislá na psychické a naopak, čemuž lze předejít právě častou změnou činností. Děti začínají nabírat sílu, rozvíjejí rychlost, hbitost, postřeh.

V mladším školním věku je dobré začít se sportem. Sport by měl být pro dítě zábavou a měl by mi především přinášet radost z pohybu, nejlépe na čerstvém vzduchu, utvářet a posilovat pozitivní vztahy v dětském kolektivu a v neposlední řadě vychovávat k fairplay jednání a chování.

Sportovní aktivity by mělo tělo rozvíjet komplexně, neměly by jednostranně zatěžovat tělo. Ve věku od 7 do 12 let by měly být sporty zaměřeny hlavně na obratnost a vytrvalost. Dobrý sport nejen zajišťuje přirozený vývoj všech částí pohybového aparátu, ale také vede k rozvoji žádoucí soutěživosti a pocitu sounáležitostí se spoluhráči a úctě k soupeři. Studie ukázaly, že tělesná síla o obratnost hrají velkou roli v postavení dítěte ve skupině - rozhodují mnohdy o obdivu a oblíbenosti, o vedoucí roli, apod. Malí či slabí chlapci bývají častěji samotáři a také různé neurotické projevy nebo poruchy chování mají právě zde svůj kořen. Jiní dokážou své nedostatky kompenzovat jinak - ve školní práci či v jiných aktivitách, pro které mají vlohy (např. hudba).


Dítě v mladším školním věku má stále rádo pohádky. Využijte tento zájem, aby dítě mělo vnitřní motivaci se naučit číst. Děti se potřebují naučit číst, aby si rozšířily slovní zásobu, naučily se vyjadřovat, zvykly si na gramatická pravidla, porozuměly textu, dokázaly si z něj vybrat podstatné informace, zapamatovat si je a pracovat s nimi a aby získaly všeobecný přehled. Myslíte, že pokud vysvětlíme dítěti tyto důležité důvody proč číst, bude to pro dítě dost velkou motivaci k tomu, aby četly? Asi ne. Ale co když zažije, že je to zábava, radost, dobrodružství, odpočinek... A to nemůžeme vysvětlit, ale to musí zažít. Zkuste číst společně, na začátku stačí, když budete číst vy (vždy ukazujte prstem, kde čtete, aby dítě mohlo pasivně "číst" s Vámi), později zkuste střídavě po větách, odstavcích, stránkách. Na konci čtení spolu pobavte o tom, o čem to vlastně bylo, jak by " to" udělalo samo. Neboli: užijte si to spolu.

Kvalita řeči hodně závisí na možnosti mluvit s rodiči, sourozenci, se spolužáky a učiteli ve škole. I čtení pomáhá rozvíjet slovník a vyjadřovací schopnosti.

V tomto věku má dítě rádo encyklopedické knihy, kde je vše přehledně popsáno, srovnáno, zobrazeno. Dá mu to poznatky do širších souvislostí, která se týkají jeho života a zájmů.

Je to také doba sběratelství, protože sbírky pomáhají tvořit orientační body týkající se okolního světa (orientace v historii - sbírka hradů a zámků, nebo prehistorických zvířat v nálepkách, sbírka fotografií fotbalistů...). Je dobré, když jim dáme prostor pro to, aby se mohly takto samostatně a tvořivě projevovat.

I ve skupině se projevuje tendence dítěte uspořádat vše do jakýchsi systémů, ve kterých je schopno se orientovat. Potřebuje, aby vše bylo tak, jak má být a vše "jiné" vadí více než v pozdějších věkových období. Za "jiné" lze pokládat i spolužáka s brýlemi, spolužáka s vadou řečí, spolužáka z jiného etnika, moc chytrého spolužáka... Děti v tomto věku umí být velmi zlé a umí odhánět ze skupiny všechny "jiné". Záleží na výchově v rodině a na působení autorit ve institucích a společnosti, jak se tyto tendence rozvinou.

Rozvoj fantazie lze posilovat důrazem na tvořivost dítěte. Mladší školák je schopný pracovat s mnoha materiály, je umělecky nadaný, má rád činnosti s různými materiály, který mohou být i velmi jednoduché a finančně nenáročné (kamínky, knoflíky, kůra stromu, zbytky látek). I ztvárnění rolí rozvíjí tvořivost. Stavění iglú ze sněhu, hry s maňásky nebo loutkami, nebo vytváření dětských "domácností" v zahradě. Oblíbené jsou hry, které rozvíjí myšlení a tvořivost, například šachy, monopoly, a i některé počítačové hry.

V mladším školním věku si chlapci a dívky ještě spolu hrají bez zábran. Na druhou stranu ale vrcholí socializace směrem k přijímání "ženských a mužských dovedností". Dívky v tomto věku inklinují k přejímání řady ženských domácích prací a rády pomáhají mamince při těchto činnostech. Chlapci se začínají více zaměřovat na pomoc otcům při tradičních mužských činnostech (sekat dřevo). To je také vidět v kresbě a pokud se zeptáte, co budou chtít být až budou velcí, tak kluci odpovídají že budou chtít policistou, hasičem nebo hokejistou NHL (povolání, kde převládá mužské atributy moc, fyzická síla, úspěch). Dívky naopak vybírají taková povolání, která obsahují sociální, pečovatelský nebo komunikační aspekt.

Jako každé přechodné období, i toto období s sebou přináší vyšší rozkolísanost a zranitelnost. Proto vyžaduje více trpělivosti a pomoci rodičů a učitelů. Děti jsou pořád poměrně unavitelné. Proto je dobré jim nechat chvilku času pro sebe, když se vrátí ze školy. Domácí úkoly ale nenechte na večer. Pro dobrý spánek je ideální, aby měly všechny povinnosti hotové před večeří, ať pak může nastat čas pro zklidnění.

​​

Střední školní věk, 9-12 let

Střední školní věk, mezi 9.-12. rokem je období stabilnější a vyhraněnější. Na školu se už většina dětí přijatelně adaptovala. Těžiště zájmů se přesunuje do životní reality, i když stále ještě poznamenané fantazií (hrdinskou). Děti v tomto věku si už více všímají vztahů mezi lidmi v rodině, v sousedství i jinde. Výrazně stoupá vliv dětské skupiny, jejíž normy se dítě snaží dodržovat, i když se někdy neshodují s normami rodiny.

Touha po orientaci ve světě, který je obklopuje se ukazuje v chuti zaznamenávat situace v denících. Děti jsou velmi dobrými pozorovateli a umí vnímat s cílevědomým zaměřením - tedy pozorovat a zaznamenávat. Příště, až bude sčítání ptáků, vyrazte spolu do parku (nebo do zahrady) a zkuste spolu zaznamenat, kolik vidíte během hodiny ptáčků.

Nástup do školy významně ovlivnil kvalitu užívaných slov. Dítě slyší velmi různé kvality řečové produkce, musí se umět samo prosadit ve svých promluvách, musí umět přesně dekódovat určité texty (zadání matematické úlohy). Je velmi vhodné hrát jazykové hry a nebo spolu jen tak hodně mluvit. TV rozhodně nemůže nahradit živou interakci mezi lidmi.

V tomto období, se dětský kolektiv mění. Chlapci a dívky si již nehrají spolu bez zábran jako dříve, ale kluci se začnou kamarádit s kluky a děvčata s děvčaty, Pravděpodobně je to projev, který je důležitý k posílení chování, jež je typické pro vlastní pohlavní identitu. V tomto období, trvajícím do cca 12-13 let, se kluci chovají velmi výrazně jako kluci - mluví chlapácky, hlučně, někdy sprostě, chlubí se, perou se, je to doba hrdinských kousků (skoky z výšky, noční dobrodružství, sportovní výkony). V této době se s "holkami" nemluví, nekamarádí. Dokonce je vnímáno jako trest, když je kluk uzamčen ve třídě s děvčaty. I dívky se chovají velmi "žensky". Výrazně se češou, nosí výrazné ozdoby, nápadně se chichotají, ječí, pokřikují, šuškají si. Půjčují si malovátka od mámy, malují se. Zvláště ve skupině jsou velmi odvážné a často "flirtují" třeba se svými učiteli a tak "ověřují" své ženskosti.

Postupně vzniká další období přátelství, kdy se velmi důvěrně přátelí příkladně dvě dívky, které se vzájemně se vším důvěřují, vše spolu probírají, chodí spolu na procházky, radí se, co si obléknou do školy, chodí jedna ke druhé i spát a dlouho do noci probírají "tajnosti". Je zajímavé, že u děvčat jsou to vždy jen dvě dívky, a objeví-li se třetí, tak dojde k výměně "nejlepší" kamarádky a vytvoří se opět dvojice. Kluci tvoří někdy i skupinku 3-4 kamarádů. Scházejí se většinou za nějakým účelem - hra s míčem, jízda na kole, vyzkoušení něčeho zakázaného, ...

U většiny dětí v průběhu školní docházky jejich motivace k učení slábne a ve vyšších ročnících bývají učitelé zaskočeni zjevným nezájmem dětí o probírané učivo. Zvídavost si uchovají snad jen některé výjimečné děti nebo trvá jen v zájmových oblastech. Jak je to možné? Výzkumy ukazují, že nabídnutí vnější odměny (jakou jsou i školní známky) vnitřní motivaci k učení spíše tlumí. Například v jednom z pokusů dostaly předškolní děti možnost se seznámit s novou výtvarnou technikou: jedna skupina dětí se této činnosti účastnila, aby získala "diplom", jiné děti bez jakékoliv odměny, resp. odměnu dostaly, ale nečekaně. Tyto dvě poslední skupiny dětí měly o činnost velký zájem i později, při běžné hře ve školce, ale u dětí s "diplomem" zájem značně poklesl.

Střední školní věk a období pubescence jsou optimální pro cílené působení na děti ve směru vytváření návyků prospěšných zdraví. Je ovšem třeba vždy počítat s tím, že motivy pro navození pozitivních i negativních zdravotních návyků mohou být různé a často zcela jiné než založené na hodnocení zdravotního významu. O hodně důležitější je pro ně, aby se takto vyrovnaly vrstevníkům nebo se emancipovali od autority rodiny. Zde můžeme mluvit o sportech, otužování nebo např. stravovacích návycích.

Děti snadno podléhají nákaze a vlivu vrstevníků. což v sobě skrývá mnoha nebezpečí - nechá se svést k šikaně, k pití alkoholu. Na druhou stranu ale vrstevníky potřebuje ke svým hrám. Ve vrstevnické skupině si zkouší různé role, formy chování a eviduje reakce okolí na ně. Velmi důležitý je i kontakt s dětmi různého věku, kde je třeba měnit role - podřídit se staršímu, pečovat o menší, prosadit se. Velmi důležité je, dokáže-li dítě v tomto věku adekvátně komunikovat ve skupině.

Kolem 11. - 12. let dochází u většiny dětí k výraznému, i když obvykle jen dočasnému poklesu úrovně sebehodnocení. Významnou součástí sebehodnocení je i posuzování vlastní školní úspěšnosti. Ta od počátku školní docházky, po celá školní léta souvisle klesá, protože se děti při svém sebehodnocení stále více opírají o srovnání s druhými. Příliš nízké sebehodnocení však zpětně snižuje motivace ke školní práci, a tím i vlastní školní výkony. Kladné sebehodnocení je tedy pro duševní zdraví velmi významné. Sebehodnocení by mělo být realistické - nemá se tedy ani podceňovat tak, aby si v ničem nevěřil, ale ani se nemá přeceňovat. Tyto děti pak mají často problémy i ve styku s druhými lidmi.


Důležité pro kladné sebehodnocení je, jak vnímáme příčiny svých úspěchů i nezdarů. Pokud je pozitivní výsledek vnímán jako nahodilý, závislý jen na štěstí, nebo pak obvykle bývá sebehodnocení nízké. Také, pokud je každý neúspěch považován za důsledek vnitřních neměnných faktorů (nedostatečné úrovně schopností), a selhání proto nelze ovlivnit má dítě nízké sebevědomí.


Realisticky pozitivní sebehodnocení znamená, že umí připisovat úspěch vlastním schopnostem a snaze, ale nezdar vidí jako příležitost k učení, protože chyby plynou z příčin, které může člověk sám ovlivnit (např. zvýšením úsilí, nebo stanovením realističtějšího cíle).Vliv rodičů je v tomto směru samozřejmě velmi významný. Posílení sebehodnocení tedy rodiče, spíše než stálým chválením a oceňováním dítěte dosáhnou tehdy, jestliže dítěti jasně dávají najevo, že úspěch je do značné míry výsledkem jeho schopností a snahy. A chyba je hlavně příležitostí k učení a růstu. Měli bychom si dát práci, aby každé dítě zažilo pocit úspěchu. Některé dítě je lepší v počítání, ale jiné se zase umí hezky starat o menší děti, květiny nebo zvířátka. Důležité je, aby dítě bylo posilováno v pocitu, že samo o sobě rozhoduje, že se spolupodílí na tom, jak bude vypadat každý jeho den a následně jeho příští život - že samo má svůj život ve svých rukách. Na vývoj sebehodnocení má samozřejmě i významný vliv dětská skupina.


Autor článku: PhDr. Marja Volemanová, PhD.

Hlavní zdroje:

  • Černá, Olga (2014). Čtení není žádná nuda. Praha: Portál. ISBN 978-80-262-0720-7

  • Edice dobrá škola (2012). Diagnostika, školní zralosti. Praha: Raabe. ISBN 978-80-87553-52-7

  • Langmeier, Josef; Krejčířová, Dana (2006). Vývojová psychologie. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-1284-0

  • Velemínský, Miloš (2017). Dítě od početí do puberty, 1500 otázek a odpovědí. Praha: Triton. ISBN 978-80-7553-148-3