Dyspraxie

Dyspraxie je specifická vývojová porucha motorických funkcí, definovaná jako postižení či nezralost v plánování a organizaci pohybů. Dyspraxie postihuje i děti s nadprůměrnou inteligencí.


Porucha se v lékařském prostředí objevila již na začátku 20. století, kdy byla nejprve popisována jako “vrozená nešikovnost”. Později byla dyspraxie definována roku 1947 v lékařském lexikonu The American Illustrated Medical Dictionary jako “částečná ztráta schopnosti vykonávat koordinované pohyby.” V mezinárodní klasifikaci nemocí (MKN-10) ji najdeme pod názvem specifická vývojová porucha motorických funkcí.


Takto postižené dítě projevuje nesoulad mezi svými pohybovými schopnostmi a věkem. Těžko si osvojuje komplexní pohybové dovednosti, jeho hrubá motorika je zpožděná (týká se zejména nápodoby předváděných pohybů), následně pak má problémy s úlohami vyžadujícími jemnou motoriku.


Dyspraxie není porucha pohyblivosti kloubů, jejím základem jsou poruchy vnímání tělesného schématu (body-map), poruchy ve vnímání a zpracování kinestetických, taktilních a vestibulárních podnětů. Hrubá motorika je ve vývoji opožděná a dítě má problémy v nápodobě viděných pohybů. Hrubá motorika představuje pohyby celého těla, pohyby velkých svalových skupin, jako jsou chůze, chůze do schodů se střídáním nohou, běhání, skákání, plavání atd. Následně si dítě obtížně osvojuje úkoly vyžadující jemnou motoriku, jako jsou psaní, šití, zapínání knoflíků, zavázání tkaničky, hra s míčem (rukama i nohama).


Děti postižené touto poruchou mají obtíže naučit se jíst lžičkou, jasně a srozumitelně hovořit, samostatně se oblékat, jezdit na kole, apod. Trpí pocity méněcennosti. Protože obtíže v koordinaci pohybů a neobratnost přetrvávají až do dospělosti, může nepoznaná porucha negativně ovlivnit celý život člověka.


Dítě trpící touto poruchou je často označováno za neobratné, nemotorné či nešikovné (Zelinková, 2007). A. Kirby shrnuje poznatky o dyspraxii následujícím způsobem. Dyspraxie není nemoc, je to více symptomů, které nemají jednotné příčiny. Nejsou známé genetické příčiny, není signifikantní nález v neurologických zkouškách. Nejčastějšími projevy je svalová ochablost a nepružnost nebo snížený svalový tonus doprovázený naopak zvýšenou pružností a pohyblivostí (Kirby, 2000).


Projevy dyspraxie u dětí ve věku od narození do tří let jsou hyperaktivita, problémy se spaním i přijímáním potravy. Často dítě neprochází etapou lezení, později sedí, později začíná chodit, a i vývoj řeči je opožděný (u 70 % z nich).


Dalšími významnými ukazateli deficitu ve vývoji dítěte již po narození je krmení a jídlo. Sací reflex bývá oslabený, kojení není úspěšné. Následně se při jídle objevuje dávení a dušení. Dítě preferuje kašovitou nebo tekutou stravu. Přitěžujícím činitelem při samostatném přijímání potravy je špatná koordinace pohybů ruka – ústa. Má obtíže samo se najíst, drobí, rozlévá tekutou stravu nebo pití.


Vývoj řeči je též jednou z prvních oblastí, kde si rodiče uvědomují nápadnosti dítěte. Vnímají, že dítě neexperimentuje s mluvidly, opožděně se objevuje reflexní i napodobivé žvatlání. Opožděný vývoj řeči je způsoben obtížemi v provádění a koordinaci pohybů artikulačních orgánů: rty, jazyk, měkké patro, zuby.


V pozdějším věku mívají dyspraktické děti potíže s:

  • hrubou motorikou: pohyby celého těla a pohybovou koordinací při chůzi, běhu, skocích, házení a chytání míče, jízda na kole, koloběžce.

  • jemnou motorikou: stolní hry, jejich výběr a provádění, používání nářadí (kladívko, kleště, nůžky apod.), kresba na volné téma i úroveň obkreslování základních tvarů.

  • řečí: úroveň artikulace i porozumění řeči.

  • sebeobsluhou: jídlo, oblékání.

  • sociálním chováním: zapojení do kolektivu, vztah k dospělým

Zdroj: (Zelinková, 2007)


Primární reflexy a dyspraxie

Symptomy dyspraxie mohou být také způsobeny nebo zhoršeny přetrvávajícími primárními reflexy.


Tonický labyrintový reflex (TLR) způsobuje:

  • horší hrubou motoriku

  • změny svalového tonu (často hypotonus) a takové problémy rovnováhy, že dítě nedokáže stát nehybně.

  • problémy zaostřit oči na věci nablízku a sledovat pohybující se předměty očima (např. kopání do míče bude pak pro dítě těžké jak kvůli špatné rovnováze, tak i kvůli zaostření očí na míč).

  • že děti vypadají neobratné a pomalé.

  • problémy s odhadováním vzdálenosti, děti často do něčeho narazí, spadnou.

  • že neudrží trup rovně při psaní a čtení. Mají potřebu podpírat hlavu rukou nebo se lehají obličejem na stole. Předklonem trupu dítě vyvine větší tlak tužkou na papír, proto často mají při psaní díry v papíru nebo zlomené hroty tužky.

Symetrický tonický šíjový reflex (STŠR) způsobuje:

  • problémy s rovnováhou a koordinací ruka - oko.

  • že nejsou schopné sedět v klidu a rovně na židli. Předklon hlavy (nutnost při čtení) hned spustí STŠR reflex s tím, že paže se skrčí, a naopak nohy se natahují. Tyto děti bývají nervózní, neklidné, v sedu si „omotávají“ nohy kolem noh židlí, sedají si na paty, dělají prostě cokoli, aby zafixovaly nohy.

  • že jako reakci na reflexní natahování nohou často balancují na zadních nohách židle – „houpají se na židli“.


Moro reflex způsobuje:

  • nechtěné pohyby paží, nohou a extenzi (záklon) celého těla, kdykoli je hlava v záklonu nebo když se objeví nějaký nečekaný vizuální nebo zvukový stimul. Tyto reakce jsou většinou kompenzovány vyšším svalovým tonem, hlavně v oblasti šíje.

  • způsobuje větší citlivost na vizuální a auditivní vjemy

  • že dítě např. nedokáže chytit míč, protože neumí správně zaostřit zrak na míč nebo nedokáže udržet pozornost, když se jiný objekt dostane do jeho periferního pole vidění. Přibližující se míč může také spustit Moroův reflex – dítě zapaží a zakloní trup – vypadá to, jako by se dítě ani nesnažilo míč chytit. Tento reflex se nespustí, když dítě (i nevědomě) odvrátí pohled od přibližujícího se míče nebo dokonce zavře oči.


Hledací a sací reflex a s ním spojený Babkinův respons (dlaňo - ústní reflex) způsobuje:

  • pohyby úst, kdykoli se používá ruka – tzn. sací pohyby, když dítě píše nebo vystrčení jazyka při šití můžou být toho příkladem.

  • časté olizování rtů (způsobuje zčervenání a vysušení oblasti kolem rtů), dále pak i slintání, mlaskání, plivání, špatná artikulace, může být také ztížena synchronizace dechových pohybů při mluvení nebo při jídle.

Asymetrický tonický šíjový reflex (ATŠR) způsobuje:

  • vyšší svalové napětí v šíjové oblasti a způsobuje problémy v činnosti paží a v koordinaci ruka - oko

  • horší jemnou motorikou

  • že je pro dítě těžké současně pohybovat oběma polovinami těla (pro dítě je například těžké současně manipulovat vidličkou i nožem a raději je používá střídavě)

  • křečovité držení tužky

  • horší koordinaci ruka-oko (dítě může mít problém opsat něco z tabule do sešitu nebo chytat a házet míčem).

  • horší spolupráci mozkových hemisfér. Pokud hemisféry nespolupracují správně a nedoplňují se, mozek spotřebuje daleko více energie (kterou by jinak spotřebovalo tělo) a dítě se rychleji unaví.

Autor článku: PhDr. Marja Volemanová PhD.


Použité zdroje:

  • Kirby, A. (2000). Nešikovné dítě. Praha: Portál.

  • Volemanová, M (2019). Přetrvávající primární reflexy, opomíjený faktor problémů učení a chování. Statenice: INVTS.

  • Zelinková, O. (2007). Dyspraxie. Pedagogika roč. LVII.